Je divné, když početná část populace je v politice nedostatečně zastoupena. Byli jsme jedni z prvních, kteří zavedli volební právo pro ženy. Současná Česká republika je ale poškozena tím, že tady za bolševismu vznikly kvóty pro ženy, které tak byly chápány jako jistý druh. Parlament tehdy prakticky neexistoval, zato byly kvóty pro dělníky, rolníky, pracující inteligenci a ženy. Tím se to degradovalo.

A na Západě?
Tam koncem 60. a začátkem 70. let vznikal jiný kvótní systém. Tehdy to často vedlo k tomu, že řada schopných žen říkala: „Já jsem zvolena proto, že jsem žena, byla bych ale zvolena i bez kvót.“ Od takové výrazné kvótní podpory se ustoupilo.
V určitém stádiu jsou dobré, protože si díky nim lidé zvykají na to, že ženy v politice mají být. Jsem ale proti tomu, aby někdo vytvářel politickou stranu žen, protože demokracie je o zájmech, postojích, nikoli o tom, jakou má kdo národnost nebo jaké má pohlaví.

Důležitější je tedy pro vás program…
Samozřejmě, to dá rozum. Člověk má volit politické strany podle programu a pak teprve může oceňovat, jestli ta strana nějak začleňuje nebo zvýhodňuje ženy. Mně nejvíce vyhovuje systém, který byl ve skandinávských zemích, tedy „padni komu padni“, více mužů nebo žen, ale relace zhruba šest ku čtyřem.
Vyhovuje mi to, co dělá třeba česká Strana zelených, která prosazuje, aby ženy nebyly jen na nevolitelných pozicích, ale aby byly na kandidátkách v každé trojici (SZ se řídí vnitřním ustanovením, že je v každé trojici na kandidátních listinách „osoba opačného pohlaví“ - pozn. red.). Podle mě by bylo správné, aby byly na kandidátkách obdobně zastoupeny i výrazné minority, ať už etnické či jiné.

Pro Prvnizpravy.cz
Andrea Cerqueirová