Nápad ministerstva práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka (TOP 09) není tak zbrusu nový, jak se tváří. Jeho základní prvky vypracovaly penzijní fondy v době, kdy se jistý Petr Nečas (ODS) činil jako ministr uvedeného resortu. Jen mu tehdy chyběl tak jasný závěr, že našetřené peníze v případě úmrtí klienta zůstanou pojišťovně a na dědice se udělá dlouhý nos.

Tento poslední moment vyvolává i rozpaky s označením. Není to znárodnění, vzhledem k soukromému charakteru pojišťoven se ani nedá použít „zespolečenštění kapitálu“. Možná by se hodila „pojistná loupež“, protože by se tak finanční instituce zajišťovaly penězi klientů, kteří měli tu smůlu a nasyslené prostředky by nevyčerpali, ve prospěch těch dlouhožijících a hospodaření pojišťovny.

Spokojený úsměv akcionářů a manažerů penzijních fondů ( i životních pojišťoven, protože ty mají nakonec našetřené peníze lidem doživotně vyplácet) navíc vyvolává představa vlády, že se věk odchodu do důchodu nebude ohraničovat 65 léty, nýbrž i poté se bude prodlužovat o dva měsíce každý rok. Nyní se muži v Česku dožívají v průměru 73 let a ženy 79 let. Omlouvám se, to není úsměv, ale slyším spokojené plácání se po zádech rozjařených manažerů. A mlaskání.

Spor už vyvolává samotný „povinný“ charakter odvodů postupně až 5 procent z dosavadních 28 procent, které odvádíme na státní důchod. Soukromé penzijní fondy se nikdy netajily tím, že ani takový objem nebude stačit na to aby to dostatečně doplňovalo stále se snižující státní důchod. Lidé tudíž budou muset k oněm pěti procentům sáhnout na své příjmy a celkovou částku zvýšit. O kolik? To dosud ještě nikdo přesně neví.

Ví se jen to, že touto operací se ochudí příjem státních důchodů o 50 miliard korun ročně. Ty bude muset obyvatelstvo zaplatit. Přičemž nikdo dosud neprokázal, že prostředky v penzijních fondech budou mít takové zhodnocení, aby se to výrazně projevilo. Z krajíce našetřených musí každý odečíst manipulativní částky fondů (a zároveň jejich zisků pro akcionáře), které zpravidla dvoj až trojnásobně převyšují náklady České správy sociálního zabezpečení. Předpoklad, že fondy se rozhlédnou po světě a začnou vydělávat na akciových trzích obrovské sumy, je zcestná. Spíše se budou poohlížet po státních dluhopisech a podobně. Nu a ty žádné zázraky nepřinesou. Nakonec je zde inflace a ta si svoji hodnotu vybere rovněž každý rok.

Představy české pravice se absolutně rozchází s potřebami obyvatel a zejména stárnoucí generace. Ale není se co divit nadšení manažerů penzijních fondů.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Kouda