Roku, který je zarámován návratem studené války, jak si ji pamatujeme z časů bipolárního světa. Roku, kdy nás doma nečekají žádné volby, ale ve kterém proběhnou sjezdy hlavních vládních stran, ČSSD a ANO. Rok 2015 prostě bude se vší pravděpodobností plný nestability a prognostických rizik.

Světová ekonomika očekává konjunkturní vzestup, globální růst HDP se má pohybovat v intervalu 3,4-3,8 %. Tento vývoj bude ale silně diferencovaný – nejdynamičtější jsou země jako Čína (7 % HDP) a Indie (6 % HDP), USA si zřejmě udrží svůj současný mírný růst (2,8% HDP) a nejpomaleji se vyvíjí Evropa s možností návratu recese, protože zdejší oživení není nikterak konsolidované (Německo odhaduje růst jen 1,1 % HDP).

Zraky světa se upírají k Rusku, na to jak zvládne hospodářskou recesi, do které se nyní dostalo. Za rok 2014 se očekává stagnace a v roce 2015 při pokračujících současných problémech propad až 4 % HDP. Výrazně se ztenčil polštář ruského rezervního fondu, který dosud plnil zlatý déšť z prodeje ropy a plynu.

Před lety dosáhly státní devizové rezervy Ruska 785 mld. US dolarů, v prosinci 2014 klesly tyto rezervy už pod 400 miliard US dolarů a dále klesají. Signálem je, že kvůli problémům se splácením ruských projektů přerušila ČEB jejích úvěrování.

Rusko v ekonomických problémech je Rusko nestabilní. A pokud je tato země kritizována za autoritativní vládnutí, a konfliktnost tamního hodnotového systému včetně imperiálního chování v postsovětském prostoru, zesílení ekonomických a sociálních problémů v zemi a ruská izolace to mohou spíše zhoršit.

Země je v přepočtu HDP na obyvatele podle kupní síly kolem padesátého místa na světě. Ale je to největší sousední stát s EU a je pro EU významným obchodním partnerem (i když v ČR tvoří podíl obchodu s RF jen 4 %).

Důležité bude, jak dlouho bude trvat cenová válka na ropných trzích. Dle termínovaných kontraktů měla v roce 2015 dosáhnout cena za barel ropy Brent 102 US dolarů. Díky politice OPEC koncem roku 2014 ale cena ropy spadla až na 60 USD za barel a zatím není v dohledu změna. A to bez ohledu na globální poptávku či geopolitická rizika spojená se vznikem islámského státu.

Predikce vývoje ekonomiky České republiky z léta 2014 uvádí ještě poměrně optimistický růst HDP 2,5 %. S tím se očekává mírný pokles nezaměstnanosti a také růst mezd. OECD je poněkud opatrnější, naopak prognóza ČNB je optimističtější. Tyto rozdíly však nejsou podstatné, důležitější je, v jaké míře budou naplněna prognostická rizika v souvislosti se ztrátou optimismu v Německu, nestabilitou na trzích s energií a také pokračující obchodní válkou s Ruskem.

Pokud prezident Zeman mluvil ve svém vánočním projevu i o časech velké naděje, může se stát, že se během roku promění v iluze. A to přesto že očekávání firem a bankovní sektor hýří optimismem. Otázka zaměstnanosti a mezd letos nebude také tak jednoduchá, jak naznačuje vládní optimismus. Asi bude zapotřebí v tomto roce daleko větší aktivita odborů.

Ve Sněmovně po mimořádných volbách v roce 2013 má výraznou převahu pravice. Koalice ČSSD, ANO a KDU-ČS je spíše pravostředová a slučitelnost programů koaličních stran není velká. Pod stůl tak padly sliby jako korekce církevních restitucí, sektorová daň nebo výraznější valorizace. Zato obavy z další perverzní oligarchizace moci v ČR jsou bohužel na místě.

Vládu ČR čeká v novém roce připravit další balíček daňových změn k 1. 1. 2016. Důležité bude nejen připravované ukončení nepovedené penzijní reformy, ale současně i další nastavení penzijního systému, aby byl udržitelný a nabídl seniorům důstojný život. Vrcholí také vyjednávání o transatlantické smlouvě, která by měla vytvořit největší volnou zónu na světě. Je odpovědností vlády, aby zatlačila v rámci EU na změny, které budou v našem zájmu.

Je tu i téma aktualizace energetické koncepce, rozhodnutí ve věci dostavby jaderné elektrárny Temelín a Dukovany či reakce na problémy při útlumu těžby uhlí v hornických regionech. Bezprostředním úkolem je čerpání evropských zdrojů. ČR ale stále zůstává v této věci nejhorší zemí v EU. A v neposlední řadě je tu návrh na majetková přiznání nebo konečně dořešení otázky obecného referenda.

Žijeme v době, kdy se lámou a zauzlovávají určité trendy. V době, která může obnažit významné krizové potenciály. Tudíž je velmi důležité, aby i politická reprezentace byla schopná těmto problémům čelit. Aby byla schopná strategické iniciativy, ale i měla patřičné komunikační dovednosti. Aby považovala potřebu sociální spravedlnosti a odpovědnosti za obecné blaho. Rok 2015 může v praxi ukázat, zda takové politiky vůbec ještě máme.