Svátek má: Bonifác

Komentáře

Kacířsky o reformě státního zastupitelství

Nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová nepouští záměr na reformu státního zastupitelství ze zřetele, i když se domnívá, že mluvit o něm před volbami není vhodné.


Ale občas se pár slovy přece jen připomene. Překvapila mě výrokem, že nepočítá s protikorupčním speciálem. Prý už to je překonané. A už o jejích plánech začali mudrovat politici, kteří poukazují na nutnost řešit současně také strukturu soudnictví.  Pokud lidé, kteří o  státním zastupitelství nic nevědí, budou usilovat o podmínění jeho reformy úvahami o změnách v justici, spolehlivě dosáhnou výsledku, již jednou dosaženému: dalších deset let žádná reforma nebude.

Lenka Bradáčová má nesporně pravdu: současná struktura organizace a řízení státního zastupitelství je trvale neúnosná. Především konzervuje zemské uspořádání státu, čímž ztěžuje zachování jednoty způsobu vedení trestního řízení na celém území. Nadto územní  struktura státního zastupitelství není v souladu s uspořádáním policie, které naopak je v souladu se strukturou místní samosprávy. Vztah mezi státním zastupitelstvím a policií je velmi těsný, protože jedním z hlavních úkolů státního zastupitelství je dohled nad zákonností postupu policie v předžalobních fázích trestního řízení. Také obecné požadavky teorie řízení vyznívají ve prospěch záměrů nejvyšší státní zástupkyně: řízení je obousměrným přenosem informací. Čím složitější je kanál přenosu informací, tím častější jsou jejich přenosy mezi články, a při těch dochází ke ztrátám informací. „Polopatisticky“ řečeno: čím složitější je struktura organizace a řízení, tím nižší je výkonnost soustavy.

Překvapuje mě ale, že námětu, který Lenka Bradáčová nastolila, se bez ohledu na její názor o nutnosti zahájit diskusi až po volbách, nechopili někteří politici. Svědčí  to o jejich obecném  nezájmu o obecný stav trestního řízení, který není dobrý a snižuje kvalitu života občanů. Ale zajímá vůbec politiky kvalita života občanů ?

Do debat kolem návrhu zákona o státním zastupitelství, prosazovaného bývalým nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem (jemuž stála Lenka Bradáčová po boku) jenž měl přinést zrušení vrchních státních zastupitelství, jsem se aktivně zapojil jako člen Spolku Šalamoun. Spolek předložil svůj návrh zákona, který se dokonce dostal do eklepu Poslanecké sněmovny, ale k jeho projednání nedošlo. Tehdejší doba ale byla  jiná než dnešní: papalášství ještě tolik nebujelo a občanští aktivisté byli vítanými účastníky diskusí, dokonce se s námi pracovně bavili ministři.

Nejvyšší státní zástupkyni budu samozřejmě v reformním úsilí podporovat. Ale napadá mě, že problémy by se možná daly řešit i jiným způsobem. Srovnání s velikostně podobným Rakouskem mě vede k úvaze, zda zjednodušení struktury by nebylo možné zrušením nejen vrchních, ale i nejvyššího státního zastupitelství a vytvořením ústředního bodu řízení státního zastupitelství z ministerstva spravedlnosti, posíleného rozšířením pravomocí a odpovědnosti a personálním dobudováním. Rakousko totiž nejvyšší státní zastupitelství nemá. Každá ze  čtyř spolkových zemí má vrchní státní zastupitelství, dále existuje státní zastupitelství pro stíhání hospodářské  trestné činnosti a korupce, a generální prokuratura se speciálními úkoly, přičleněná k Nejvyššímu soudu. Vedoucí těchto útvarů  jsou přímými podřízenými ministra spravedlnosti. Generální prokurátor není nadřízeným vrchních  státních zástupců, nepleťme si jej s naším nejvyšším státním zástupcem.


Naše současné uspořádání bude proti rakouskému  urputně hájit každý ministr spravedlnosti, protože je přece jen pohodlnější dívat se na soustavu státního zastupitelství z dálky, než mít ji v moci a nést za ni osobní odpovědnost. Ministr by se stal přímým nadřízeným krajských státních zástupců. Byla by to velká moc, ale také velká odpovědnost a mnoho práce.

Nevýhodou by bylo i kratší funkční období ministra- nejvyššího šéfa státního zastupitelství. Ale v Rakousku státní zastupitelství přesto funguje. A zdá se, že poměry v resortu spravedlnosti u našich sousedů jsou celkově „kulturnější“ než u nás. Ostatně krátké funkční období nejvyššího šéfa státního zastupitelství má i Španělsko, jehož státní zastupitelství má postavení ministerstva a nejvyšší státní zástupce je členem vlády, s kterou přichází a odchází.

Kdyby Lenka Bradáčová během sedmiletého funkčního období prosadila model státního zastupitelství, přímo podřízeného ministrovi spravedlnosti, mohla by pak pokračovat v řízení soustavy státního zastupitelství z pozice ministryně, případně po dvě volební období. To stojí za úvahu.

Zdeněk Jemelík

Policie nedbá názoru Lenky Bradáčové

Policie nedbá názoru Lenky Bradáčové

Zdeněk Jemelík 

9. dubna 2025
V neděli 6. dubna 2025 jsme v Otázkách Václava Moravce mimo jiné vyslechli úvahu nastupující nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové o jejím přístupu k chronickému neřádstvu vynášení informací z trestních spisů.

Správně načasované Čapí hnízdo

Správně načasované Čapí hnízdo

Zdeněk Jemelík 

2. dubna 2025
Podle lidové tradice je den 1.dubna dnem nevázaného žertování, „vyvádění aprílem“. Dnešek jsem měl skutečně bohatý na zážitky, jež bych rád vzal jako „apríl“, kdyby nebyly smutné.

Ohlédnutí za Igorem Střížem

Ohlédnutí za Igorem Střížem

Zdeněk Jemelík 

31. března 2025
Odcházející nejvyšší státní zástupce Igor Stříž je nepřehlédnutelná osobnost. Je proto přirozené, že jeho odchod provázejí různé komentáře a novináře zaujala i jeho vlastní vyjádření. Pohledy mohou být různé podle „stanoviště“, z něhož se kdo za ním ohlíží.

Na potlachu u Václava Moravce

Na potlachu u Václava Moravce

Zdeněk Jemelík 

24. března 2025
Sleduji Otázky Václava Moravce jen v případě, že se zabývají děním v resortu spravedlnosti.

Na svobodě navzdory nemilosti

Na svobodě navzdory nemilosti

Zdeněk Jemelík 

23. ledna 2025
V úterý 21.ledna 2025 jistý okresní soud propustil podmíněně z výkonu trestu odnětí svobody neobvyklého vězně.

Netečná veřejnost

Netečná veřejnost

Zdeněk Jemelík 

5. ledna 2025
Statistiky jsou ošemetná věc. Například podle nich jsem zde již téměř o generaci „přes čas“, což může být důvodem, proč často názorově vybočuji z „mainstreamu“ a dopouštím se kacířství.