Ani vládnímu hnutí ANO 2011 se tento problém nevyhnul. Vyhrané volby totiž neznamenají, že vítěz složí koalici.

Jedná se především o politiky, kteří opouštějí po volbách křesla primátorů, starostů a náměstků. Nejen, že přijdou o slušný plat, služební vůz a podobně, ale především ztratí svůj společenský status. Najednou nejsou středem pozornosti, nikdo jim netelefonuje a nikdo po nich nic nechce. Jejich návrat do civilního života závisí i na předešlé profesi. S vyjímkou lékařů nebo právníků se většinou nemají kam vrátit. Mnozí pracovali v profesích, které jsou již za rok odborně někde jinde, mnohde zapracovala reorganizace a pracovní místo bylo zrušeno. Někteří se na původní pracoviště ani vrátit nemohou, protože mezilidské vztahy dospěly do stavu neschopnosti spolupracovat bez zášti. Dostávají se tak do situace lidí, kteří přišli o práci a o jejichž zkušenosti není zájem. Dávají si za vinu, že slepě věřili v úspěch a výsledek voleb často považují za nespravedlivý, protože přišli o práci. Mnohdy oprávněně, protože pracovali obětavě a na 100 % ve prospěch občanů, a přesto vůle voličů rozhodla proti nim.

V posledních letech se stalo módním tvrdit, že každý politik je hlupák nebo je neschopný či spíše všehoschopný hochštapler, který si přece už nahrabal. I když si mnozí uvědomují toto zjednodušení reálií, je smutné, že se na této vlně zášti vezou i samy strany a hnutí. Zvláště ANO 2011 a Piráti stále tvrdí, že odborníci jsou pouze lidé politikou nepolíbení. Doufám, že alespoň někteří hlasatelé této demagogie po volbách pochopí, že i v politice je hodně šikovných a vzdělaných lidí, které je škoda ztratit a mělo by být v zájmu společnosti využít jejich zkušeností v rámci státní správy.

A jsou to právě ty zkušenosti získané z fungování v politice. Umění vyslechnout názory druhého, hledat kompromis a vnímat potřebu činit pouze ty kroky, které jsem si schopen obhájit před veřejností. Toto je obrovská devíza, kterou se jen tak mimo politiku naučit nelze. Přidáme-li k tomu i dosažené vzdělání a získané zkušenosti, je přirozené hledat na kontrolní funkce v organizacích právě takové lidi. A věřím, že mají co nabídnout. Vždyť jedinou jejich negativní nálepkou je jejich angažovanost v demokratickém systému řízení státu. A to je smutný efekt posledních 28 let české politické historie.