Zejména, když něco takového se má stát neustálým omíláním novou "pravdou" a možná láskou, co zvítězí nad lží a nenávistí. Např. věta, kterou nyní slýcháváme často s tzv. 50. výročím vstupu vojsk Varšavské smlouvy, dnes už 50. výročím demonstrací atd., že ... "Ludvík Svoboda byl prezidentem "komunistického Československa". Takový stát nikdy neexistoval. I ti, kteří jsou dnes dehonestováni, nazvali bývalé Československo v Ústavě z roku 1960 socialistickým, když moc dobře věděli, že k nové společnosti to je ještě kus cesty a práce. Možná, že se někteří z nich bláhově domnívali, že se toho dožijí. Když se to snažím v přímých rozhovorech napravit, aby se i tato opakovaná lež nešířila, většinou mi redaktoři skočí do řeči. A to nejen mně, ale třeba i Pavlu Kováčikovi nebo dalším našim poslancům, zastupitelům a funkcionářům.

No, a co je nejhorší a divím se, že dotyční se nestydí, když někoho z nás, kdo jsme už aktivně pracovali na různých pracovištích, ve výrobě průmyslové či zemědělské, v obchodě, ve školství nebo vědě a výzkumu poučují, že jsme svou poctivou prací budovali socialismus, kdežto oni bojovali proti komunismu. To už je trapas největší, když takový bojovník mohl bojovat maximálně tím, že chodil za školu místo toho, aby se učil. Pro mne a pro mnoho těch, kteří raději dnes mlčí, je to skutečný trapas, který jen zesměšňuje příslušného moderátora. Žel se s tím setkáváme stále a častěji. A tak bych mohl takovým bojovníkům asi položit otázku: jak aktivně bojoval??? S trochou ironie: možná kreslil něco křídou na školní tabuli nebo si psal deníček. Možná, ale spíš určitě je to tristní, že právě na tohle všichni spoléhají, že se pozvaný člen KSČM neozve! Proto jsem začal v některých svých článcích a na Twitteru uvádět věci, které jsem si dříve nechával pro sebe.