Komentáře

Zdeněk Ertl

předseda Sdružení sportovních svazů České republiky

Umějí děti řešit krizové situace?

Součástí exkluzivního průzkumu, jehož výsledky Vám průběžně představuji, byl i blok otázek, týkajících se připravenosti našich dětí na krizové situace.

Na první dva grafy z tohoto bloku se můžete níže podívat. Schéma odpovědí pravděpodobně málokoho překvapí.

Mají podle Vašeho názoru děti potřebné znalosti, dovednosti a návyky potřebné ke zvládání potenciálních krizových situací?

Jestliže se téměř 90 % dotazovaných domnívá, že děti nejsou dostatečně připraveny na zvládání krizových situací, jde o jednoznačnou výpověď a zároveň obavu, kterou nelze brát na lehkou váhu.

Je, či není důležité, aby děti uměly dobře řešit krizové situace? Kvalifikovaně odhaduji, že se shodneme na odpovědi ANO, je to důležité! Při pohledu na výše uvedený graf pak musí v logickém sledu úvah následovat otázka PROČ se nyní nacházíme v tomto stavu, který se nám nelíbí. Odpověď nelze vměstnat do prostoru dnešního komentáře (a ni nemám exkluzivní patent na rozum), ale jen snaha o analýzu nepříjemné skutečnosti vyvolává celou řadu otázek, nad kterými je třeba přemýšlet, např.: Mají se lidé aktivně chránit a bránit sami, nebo mají být pasivní a spoléhat se, že je ochrání někdo jiný? Kdo je odpovědný za bezpečnost lidí, žijících v jednom státním celku? Dokáže stát ubránit obyvatele před krizemi svými vlastními prostředky? Byla by ochrana občanů efektivnější, kdyby k ní sami aktivně přispívali? Bylo by správné nastavit nějaký systematický a dlouhodobý proces spolupráce státu s občany při řešení krizí? Je třeba takovou případnou iniciativu podpořit přijetím nových zákonných norem? Jaké znalosti a dovednosti by měly být součástí teoretické i praktické schopnosti občanů řešit krizové situace? Jakými formami by měla být příprava na krize realizována a kdo by se na ní měl podílet? Atd., atd.

Jen když se budeme ptát a dokážeme si i odpovídat, mohli bychom i následně přijmout účinná opatření.

Jednoznačný názor většiny dotazovaných dospělých je potvrzený i ve druhém grafu, ze kterého vyplývá touha rodičů, aby se NĚKDO začal o přípravu jejich dětí na potenciální složité situace starat a realizovat ji.

Sportovní spolky, kluby atd., které pracují s dětmi a mládeží, by se podle Vašeho názoru do procesu zvládání krizových situací:

Tělesná kondice je jistě jedním ze základních předpokladů řešení krizových situací a všechna sportovní odvětví, která pečují o její zvyšování tedy k připravenosti dětí na řešení krizových situací vlastně podílejí, ale vlastně jaksi podprahově a necíleně. Rozhodně totiž nelze konstatovat, že po fyzické stránce dobře připravený sportovec je automaticky připravený i dobře řešit krizové situace. Nemůžeme přece pominout také psychickou připravenost, odborné znalosti i speciální dovednosti a zejména schopnost jejich praktické realizace apod.

Víme však, že v naší sportovní infrastruktuře existují subjekty (spolky), které mají nadstandardní potenciál, často daný zejména specifickým (branně-technickým) charakterem sportovního odvětví a odborností trenérů a lektorů. Tyto spolky už k připravenosti dětí řešit krize přispívají komplexněji a velmi často také cíleně. Ano, je potřebné, aby v procesu přípravy dětí na řešení krizových situací měly kompetentní sportovní spolky svoje místo, protože jejich činnost je v mnoha směrech nezastupitelná a nenahraditelná. Je ale zároveň nesporné, že bez cílené a konkrétní podpory a spolupráce se státem a jeho vybranými institucemi nemůže být jejich dobrovolná, užitečná činnost všespasitelná.

Na závěr si neodpustím ohřát polévku, kterou mimochodem opakovaně přihřívám, ale zatím bez konkrétní odezvy, už mnoho let. Znovu se tedy ptám, zda stát pokládá schopnost občanů ubránit či ochránit sebe i druhé za zbytečnou, nebo jestli už se konečně najde někdo „osvícený“, kdo pochopí, že spolupráce státu s občany v tomto směru je nanejvýš potřebná a bude chtít neradostný stav, vyjádřený i v našich dnešních dvou grafech, řešit!? Přece nám nemůže být vlastní budoucnost lhostejná!

Průzkumu společnosti SANEP na téma Bezpečnostní situace v ČR se aktivně účastnilo 3235 respondentů ve věku nad 18 let, metodologie (pohlaví, věkové skupiny, příjmové oblasti, vzdělání, velikosti místa bydliště) korespondovala s demografickým složením obyvatelstva České republiky, statistická odchylka zjištěných dat je ±1,5 %.

Zdeněk Ertl