Komentáře

Juraj Draxler

slovenský politolog

V Kyjevě preventivně zastrašují jakoukoli opozici

Aby ten konflikt ještě chvíli vydržel: Kyjevský režim už dva týdny ostentativně zasahuje proti vnitřnímu nepříteli. Agenti "tajné služby" patrolují na viditelných místech, někde dokonce při demonstrativní "bezpečnostní akci" odříznou celé ulice.

.
A v úterý vydali zprávu, že prý zadrželi lidi, kteří se měli podílet na přípravě atentátu na prezidenta a šéfy bezpečnostních složek.

Celý příběh je přitom už na první pohled málo uvěřitelný.

Pokud by Moskva chtěla ničit politické vedení země, mohla to dělat dávno (zejména hned na začátku invaze, kdy Ukrajinci téměř neměli protileteckou obranu) - cílenými útoky na vládní budovy.

Na rozdíl například od vojsk NATO (bombardování Jugoslávie) ruské velení takové útoky odmítá.

Cílem těchto manévrů v Kyjevě je téměř určitě něco úplně jiného, než odhalování údajných vražedných ruských agentů.

Země je z války doslova unavená. Po internetu koluje stále více videí, jak lidé utíkají před agenty vojenské správy, protože nechtějí jít na frontu, někde lidi z vojenské správy bijí místní obyvatelé. Brání mladé lidi před vysláním do vražedných válečných podmínek.

Po bývalém šéfpropagandistovi vlády, který se mezitím proti Zelenskému obrátil, s tím, že Ukrajina válku prohraje a jatka nemají smysl, se začínají ozývat i další lidé z politické sféry.

A, koneckonců, skepticismus ohledně dalších operací zcela veřejně před časem začal vyjadřovat i náčelník generálního štábu. A zjevně s úlevou přijal uvolnění z funkce a vyslání jako velvyslanec do Londýna.

Ale stále je dost zájmu na pokračování nesmyslného konfliktu. A tak je třeba co nejvíce zastrašit lidi, kteří by se nedej bože chtěli ještě hlasitěji proti válce vyjádřit. Tajná služba tak preventivně ukazuje, že je připravena zasahovat.

Na válce má zájem dost lidí uvnitř Ukrajiny – podle mezinárodních statistik tam přišly masivní objemy peněz na soukromé účty, zjevně tam mnoho lidí z války profituje – a samozřejmě zejména mimo Ukrajinu.

To, že Západ si nemyslí, že by Ukrajina mohla válku v jakémkoli smyslu vyhrát, dali západní představitelé najevo už na podzim, v různých uniklých vyjádřeních či analytických rozborech v prominentních publikacích.

A sotva si to někdo z daných lidí i reálně někdy myslel. Koneckonců, pokud by to Západ se šancemi Ukrajiny a tím pádem s vojenskou pomocí myslel vážně, udělal by něco jiného, než to, co reálně dělal.

Rozšířil by kapacitu muničních továren.

A to souběžně s tím, jak šla do stále vyšších obrátek výroba munice v Rusku.

Vyhrát takový typ konfliktu totiž může víceméně jen ten, kdo umí na dlouhé frontě protivníka zasypávat obrovským množstvím dělostřeleckých salv.

Ale munice Západ nevyrábí ani zdaleka tolik, aby to Ukrajincům stačilo. To není žádné tajemství, na to vojenští odborníci upozorňovali velmi dávno. S tím, že chtějí-li speciálně Američané údajně tak hodně pomoci, měli by postavit nějaké nové provozy na výrobu dělostřelecké munice (Američané jich mají poměrně málo, pro jejich typ operací bývají užitečnější rakety a bomby).

Nestálo by to mnoho, dokonce by to obnášelo mnohem, mnohem méně než ta bombastická čísla, která se uvádějí jako "pomoc Ukrajině". (Toto plus nějaké větší dodávky moderních tanků, ale do toho se také Američanům moc nechtělo, dodaly pár symbolických kusů.)

Jenže stavění nových muničních továren nikoho v Americe nezajímá. Částečně právě proto, že to nestojí až tak moc (rozuměj, netočí se v tom až tak zajímavé peníze).

Oni potřebují prodávat to, co již vyrábějí. A kde jsou obrovské marže. Vždyť je to skvělý byznys – washingtonská vláda zdaňuje střední vrstvu, aby nalila šílené objemy do zbrojních korporací.

A nejen to. Na tomto se živí obrovské množství konzultantů, „analytiků“, a pod. Opravdu si není třeba myslet, že všechny ty miliardy jdou jen čistě do zbraní, ti Ukrajinci na frontě se ve skutečnosti občas jen diví, jak to, že nemají čím střílet, když jim prý Amerika poslala zbraně za desítky miliard. Ve skutečnosti neposlala.

A z toho, co poslali, je to tak, že Ukrajincům lifrují například rakety, které sice reálně Rusům dělají škody – ale ne takové, aby to rozhodovalo situaci na bojišti.

Celá tato pomoc tak sice konflikt prodlužuje, ale nijak jej nevyhrají ani nové rakety, ani stíhačky.

A ještě jednou, z těch titulkových čísel "pomoci" reálně na Ukrajinu jde jen menší část. Velká část jde na výzbroj samotné americké armády, jen se to onálepkovalo jako „pomoc Ukrajině“ – to se dá snadno vyčíst přímo z textu toho, co Kongres schváili, když se podíváte na jednotlivé položky.

A aby toho cynismu nebylo málo, do toho Američané začali Ukrajincům vyhrožovat, když ti začali Rusům trefovat rafinerie (zprávy o tom se dostaly dokonce i do mainstreamu). Protože to by mohlo vést ke zvýšeným cenám ropy a to americká veřejnost nemá ráda a ještě by to ovlivnilo

Prostě tvrdý, brutální cynismus.

Při této příležitosti ještě jednou poblahopřejme bizarně naivní kavárně, která se zde skládá Ukrajincům na nákup nábojů v Africe. Ještě jednou, pokud by Američané chtěli, po invazi by zainvestovali pár desítek milionů (v podstatě drobné) do rozšíření výroby munice.

Ale k čemu by to dělali. Umí počítat, a počty jsou jednoduché, Rusové Ukrajince tak překonávají v živé síle i v technice, že ani při vojenské pomoci, která by byla efektivnější, než ta dnešní, by Ukrajina neměla šanci nějak "zvítězit". O část území přišla a téměř jistě dříve či později Rusové přijdou dostatečně blízko k Oděse, Dnipru i Charkovu na to, aby měli takovou míru strategické kontroly nad zemí, že už budou moci kývnout na zamrznutí konfliktu na neurčitou dobu.

Ale ještě jednou některým vcelku vyhovuje, aby se okamžik pravdy oddálil co nejvíce. A tak francouzský prezident hlasitě spekuluje o vyslání jednotek na Ukrajinu (primárně, aby tím podpořil Ukrajince), vydávají se prohlášení o tom, jak Ukrajina po válce půjde do NATO, ale a v samotném Kyjevě se zastrašuje. To vše proto, aby se nezačali proti stále zjevněji nesmyslnému konfliktu bouřit politici či nedej božej vojáci.

Je to jedna cynická hra, a nejvíce na to „na straně Západu a spojenců“ doplácejí ukrajinští mladí muži, a jejich rodiny.

Ale o jejich osudy opravdu nikomu ze zodpovědných ve Washingtonu, Londýně, Bruselu či Berlíně ani náhodou nejde.

Juraj Draxler