S pokusem o velký úplatek se údajně setkala už před svou kandidaturou v prezidentských volbách. Napsala to ve své životopisné knize, která vyjde za pár dní.

Už od prezidentské kandidatury ji chtěli odradit různí lobisté. Jejímu muži nabízeli 30 milionů korun, přímo paní Bobošíkové zase nemocnice ke zprivatizování. Další nabídka úplatků prý přišla nyní v souvislosti s kandidaturou do předčasných sněmovních voleb. Dostat by mohla až padesát milionů. Nic z toho pochopitelně nemůže dokázat, musela by si nahrávat ty rozhovory a jistě nejsou jiní svědci."Volali lobisté a nabízeli mi lukrativní posty: 'Chcete být ředitelkou Českého rozhlasu? Budete!' 'Chcete být komisařkou? Budete!' 'Řekněte si, v které zemi chcete být velvyslankyní!' 'Kolik chcete miliónů?' 'Jenom nechoďte do podzimních parlamentních voleb!'," píše Jana Bobošíková ve své knize.

Bobošíková zná sílu médií a umí ji využívat. Vzpomeňme na její „Hoši pá pá“ v politické besedě na obrazovce nebo na mediální trik s nominací Pavly Topolánkové do senátních voleb na Ostravsku za Politiku 21. Stejně efektní z hlediska mediální prezence byla i její kandidatura na prezidentku republiky. Bylo jasné, že nemá žádnou šanci. Překvapeni byli jen ti, kteří bláhově očekávali, jakou překvapivou taktiku v hlasování to umožní uplatnit. Nic překvapivého se totiž nestalo. Žádný z těchto úspěšných tahů však dosud nepřinesl ani zdaleka takový výsledek, jako kandidatura do Evropského parlamentu v roce 2004 na kandidátce Vladimíra Železného. Přesto zaznamenala Jana Bobošíková v posledních evropských volbách relativní úspěch se seskupením Suverenita. Skončila sice „pod bednou“, ale poměrně těsně (získala 4,26 %).Interpretovat však tento výsledek jako vážný nástup na parlamentní scénu by bylo pošetilé.

Výsledky ve volbách do EP jsou totiž deformovány skutečností velkého nezájmu veřejnosti. Při účasti 28 % oprávněných voličů jsou některé výsledky opticky větší než je jejich skutečný význam – Suverenitě dalo svůj hlas jen 100 tisíc voličů.Ve volbách do poslanecké sněmovny nemá Bobošíkové nová politická formace Suverenita – Strana zdravého rozumu žádné reálné šance. Průzkumy preferencí to jasně potvrzují. V bezvýchodné situaci hodí se vše. Jana Bobošíková sáhla po vyzkoušeném triku: ohlásit pokus o úplatek (v roce 2006 s ním přišla Jana Hybášková – ta ovšem skončila nezvolena a s rozsudkem na omluvu a odškodné za poškození dobrého jména). Že je Bobošíková větší formát, ukazuje se nejen z toho, že korupčníci jsou anonymní (není, kdo by žaloval), ale předvším z výše údajného úplatku. U Hybáškové jsme se pohybovali v řádu jednotek milionů, zatímco Bobošíková by stála 50 mil.Cui bono? Komu to slouží, ptáme se, když hledáme smysl pohnutek něčího počínání.

U pokusu o úplatek za odchod z volebního boje se ovšem musíme ptát tak trochu jinak: komu by to vlastně vůbec mohlo prospět?Z hlediska možného výsledku voleb, by mělo význam usilovat o eliminaci potenciálního konkurenta jen pro ty srany, které se pohybují kolem hranice 5%-ního prahu. Ale to je v současnosti jen KDU-ČSL. Její program je však Suverenitě–SZR natolik vzdálen, že by lidovci rezignací Jany Bobošíkové nic nezískali. Strana zelených by také z případného bezprizorního elektorátu S-SZR rozhodně neposílila. A TOP 09 zřejmě také neusiluje o euroskeptického voliče. Ostatní navzájem programově blízké pidistrany by spíše potřebovaly povšechnou integraci než ústup relativně silného potenciálního spojence.Bojím se, že z toho všeho vyplývá, že má paní Bobošíková ve svých vlastních očích značně přemrštěnou politickou hodnotu a že pokus o úplatek je nejspíš blamáž či špatný vtip. Bylo by zde však ještě jedno možné vysvětlení. Že ani tak nejde o skutečnou cenu, ale o budování vlastního politického ratingu. Vlastním přihazováním lze úspěšně zvedat budoucí dražební cenu svého zboží. Musí však zde být zájem i jiných dražitelů.

Jiří Oberfalzer